Z dějepisu si pamatuju akorát, že jsem se musel nadrtit nějaká čísla. Upálení Jana Husa: 1415, Bitva na Bílé Hoře: 1620... vůbec jsem nechápal proč a k čemu mi to bude. A o srpnové invazi mi vyprávěli rodiče, pár dní po listopadu 1989. Připadalo mi to jako historky z dávné minulosti: před 21 lety? Strašně dlouhá doba...

Děti mají holt jiné vnímání času. A jiné zájmy. A když je výuka dějepisu postavena na nezáživném memorování čísel, co se dá dělat...

To, že dávají události, které se odehrály ve 20. století do století 19., je pochopitelné. Mnohým lidem skutečně dělá problém pochopit, že například léta 1701 až 1800 patří do století 18. apod.

Vlastně tak dávají najevo, že události z let ́38, ́68 (rozuměj 1938, 1968) začínají číslem 19...

To je možná problém chápání číslování letopočtů (matematika) a nikoli problém historický (oni vědí, že jde o léta 1938, 1968 - jen jaksi netuší, že 1901 - 2000 je 20. století).

Samozřejmě ale, že to je jejich chyba, o tom žádná. Nutně to však neznamená, že fakticky nevědí, co se v těch letech na území Československa odehrálo...

To, že mladá generace oproti mým vrstevníkům (*1967) obecně méně čte, je ovšem fakt - vidím to bohužel i na svých synech (a že se se ženou snažíme je přesvědčit a motivovat ke čtení!).

Autorko, ti studenti mají prostě svoje záliby, tak se ani nedivím, že jich to nezajímá. V jejich věku mě to také nezajímalo.

Dějiny dávají smysl jako celek, jako jakýsi příběh a především v souvislostech. Vše, co se stalo, mělo nějakou pochopitelnou příčinu a rozdělovat etapy, události a postavy na zlo a dobro nedává nějaký valný smysl. Rok 68 sice v našich dějinách je emočně výrazným milníkem, ale z hlediska dějin světa či Evropy je to spíš střípek. Myslím, že ty mezery ve vzdělání lidí jsou mnohem širší. Jestliže ani studenti výběrového gymnázia před maturitou netuší, kdy proběhly světové války, co jim předcházelo, jaké byly jejich příčiny a následky (ověřeno), tak chtít po nich chápat (protože bez pochopení to smysl nemá) samotný rok 68 je bezpředmětné. Vtloukat do nich selektivně jen vybrané excesy je spíš propaganda.

Pro většinu z nich dějepis jde jedním uchem dovnitř a druhým ven a mají pocit, že je to zcela zbytečný memorovací předmět. Takže to, že jeho výklad zpravidla končí zánikem Rakouska - Uherska je sice škoda, ale s tímto přístupem jsou stejně odsouzeni v průběhu dozrávání se o dějiny buď sami zajímat a zdroje si najít, nebo zůstat do smrti závislými na aktuální propagandě.

pokud někdo něco neví, tak je to jeho věc, protože se o to nezajímá... nikdo jiný za to nemůže, informačních zdrojů je všude haba děj...

Smutné, velmi, je-li to pravda. A pak je tu uveden i názor o "osnovách". Také věc k zamyšlení. Ale ministerstvo školství /př. odbornice přes šikanu a dotace Valachová, tedy ČSSD a spol./ je odpovědí :-( Velmi smutné.

Kdo za to může? Lidi, jsme prostě takoví. Je úplně jedno jak kvalifikovanou a náročnou práci člověk dělá a jak je formálně vzdělaný. Jenom málo lidí nějak víc prahne po tom chápat proč, vědět a rozumět. Mají na to univerzální odpověď "na co mi to v životě bude?" A nedá se mnohdy vysvětlit na co. Takže je nezajímá prakticky nic a žijí si svůj život. Jenom je to v dnešní době víc vidět, protože máme možnosti komunikace.

Měl jsem kolegu, s maturitou, makal dobře, i příjemný člověk v osobním životě, dobré zaměstnání s nadprůměrným platem. Jednou došlo nějak na diskuzi na podobné téma. Vypadlo z něho, že neví co je takové to zlomené v matice (nepochopil jsem, jeden kolega ano - odmocnina) a vůbec nevěděl k čemu to je a jak to funguje. Že prý na co. Nikdy to nepoužil. Ale má vlastně pravdu, takový člověk to nikdy nepoužije. A bude bojovat za svoje děti, aby se tím nezatěžovaly.

A teď argument. Proč se to má vlastně učit? Jak to těm lidem vysvětlit?

Zasloužená karma

Já osobně mám 19 a s moderními dějinami problém nemám. Je pravda, že je to můj koníček, ale jsem přesvědčen, že i mí (už bývalí) spolužáci z gymnázia by obstáli se ctí. Samozřejmě u absolventů různých učňáků a podobných škol to bude slabší.

Třeba dobrá půlka rodičů ovšem sovětské okupaci a následné normalizaci vděčí za své skvělé kariéry, ovšem cítí, že chlubit se tím svým potomkům by se dnes nějak nehodilo

Ta seš marnej...