Když jsem já chodila do školy, tak se hrávala vybiška, před vyučováním, o velké přestávce i po vyučování. Jistě jsme ji nehráli všichni, ti co byli zpomalení si rádi poseděli, ale my divočáci jsme tímto způsobem ze sebe vybili energii a potom jsme to v lavicích vydýchávali. Ne že bychom nestihli nějakou lumpárnu, to patřilo k programu dne, ale nebylo jich tolik, jako kdybychom se nudili ve třídě.

Nikdo nám na hřišti nedělal dozor a nepamatuji si, že by došlo k nějakému závažnému zranění. Nějaká ta modřina, dávali jsme pořádné prdy, tak se to říkalo, dej prdu, sem tam tekla červená z nosu, ale do třídy jsme se vraceli celí a šťastní ze zdravého pohybu.

Nejste. Každá jsme jiná. Moje děti taky poslouchaly - jinak bychom vůbec nezvládly "život" - vždycky bylo moc aktivit, já s nimi sama...kdyby to nešlapalo, bylo by všeho půl :-)

No poslouchal jednoho takového mudrlanta na jednom vysílači. Tvrdil, že vzal svého syna z gymnázia neb mu syn řekl, že jej škola "ubíjí". Teď syn údajně podniká a má se dobře. Co syn dělá a co je podle něj dobře už neřekl - možná toto bude číst a poví nám to. Učený z nebe nespadl, ale mudrlantů jakoby .................

http://www.businessinsider.com/wildly-successful-people-who-dropped-out-of-high-school-2015-9

Ano, umělecky talentovaná Aretha Franklin odešla ze střední školy a stala se světovou zpěvačkou.

Nicméně to je zřejmě nepoměr k těm méně talentovaným nebo méně šťastným co odešli ze střední školy a (v lepším případě) dělají pokladní v Albertu. V horším jsou "na dávkách".

Klídek - to že vás potomek poslouchá je jen dočasné. Jde o to kdy pomalu ale jistě přestane...

o to to potom bude horsi

Příklady táhnou - takže pro maminku školačky trochu toho grammar nacismu: chlapeček to zavinil nechtě, resp. nechtěje, ne nechtíc, neb to byl chlapeček, a ne holčička.

PS: Pamatuju si to správně, že je autorka češtinářka?

Ano, jsem češtinářka. Toto slovo jsem použila jako ustálený tvar (neznáte frazém chtíc nechtíc?), nikoliv jako přechodník.

Jinak mě pobavilo to rovnítko mezi výchovou ke slušnosti a domácími úkoly.

- Tak jako máš každého slušně pozdravit, tak musíš psát domácí úkoly!

- Tak jako máš každého slušně pozdravit, tak musíš mýt nádobí!

- Tak jako máš každého slušně pozdravit, tak musíš chodit na pěstitelské práce!

Tady se otevírá nekonečno argumentačních možností.

To by mne ty argumenty zajímaly. U nás se tomu říká výchova.

Pokud půjde vaše dítko na střední školu, tak do dvaceti vůbec nemusí přemýšlet, co se svým životem, protože ho bude mít určený a naplánovaný. Škola jí prakticky nenaučí umět se rozhodovat v řízení vlastního života. Naopak, v životě vašeho dítěte sehraje roli zabijáka kreativity a radosti z učení, protože bude denodenně vystavena tvrzení, že škola ví, co má dělat, včetně těch domácích úkolů. Jsi mladý(mladá), nevíš, co je život a tak nemáš právo se ptát, k čemu ti to všechno bude, protože to přece nemůžeš vědět. Prostě se to nauč, just in case.

Hm. No nikdo přece nenutí dětičky chodit na střední školy. Nerozumím vaší argumentaci. Vzdělání je právo ne povinnost a nemělo by být zdarma!!!!

A to jeste vsichni, kteri se tady rozciluji, netusi, jak to chodi v cizine. Docela jsem koukal, jaky ukoly domu nosivaly sestrenky v Andlii. Seminarky, samostatny prace..2 - 3 hodky denne bezne. Oproti nim, jsem si pripadal s nasimi ukoly jako cuckar.

A to je podle správně nebo špatně?

A když přijdete z práce, nosíte si také úkoly, kterým každý den věnujete půl hodinku?

Spíše více než půl hodinky, jsem češtinářka, takže doma pracuji denně.