A proč se tedy rozpadá více než dvakrát tolik vztahů oproti době před padesáti lety?

Myslím, že ženy s dětmi to po rozvodu měly daleko těžší než dnes.

Taky na to může mít velký vliv výchova dětí bez jakékoliv kontroly a usměrnění ve smyslu - nemůžu mu omezovat jeho osobnost (až do absurdity - tzv. opičí láska)

Jakkoliv Vás tu někteří oponenti budou v dobrém "známkovat" pesimismem, máte bohužel pravdu a ten soubor příčin jste vypíchla velmi trefně. Samozřejmě lze polemizovat téměř o čemkoliv, mně z toho přišlo nejvíc "přitažené", že dnes dívka nemá možnost se seznámit jinak než přes seznamku, nicméně naši rodinní známí, mí kolegové v práci, mladší, které mohu sledovat .. je to přesně o tom, co píšete. Otevřeně to spolu rozebíráme a ty důvody zmiňují do puntíku, jak píšete. Otázka je, jestli je dobře, že ti lidé jsou tak dopředu rezignovaní. Samozřejmá je odpověď .. není to dobře a ti lidé si to dělají sami. Klíč k úspěchu má každý ve svých ani ne snad rukách (to v pozdějších fázích vztahu :-) ), ale hlavně ve své hlavě. A začátek všeho je u jednoho z bodů, co píšete. Naučit se radovat z maličkostí, z běžných věcí kolem nás. To nám vlije do života pohodu, úsměv .. z toho se rodí vlastní sebevědomí .. a tací lidé jsou pro své okolí také víc přirozeně přitažliví, než nějaký permanentně vyhraňující se negativista, který je unavený životem, protože už všechno vlastně viděl, všechno si pořídil a na každém předně vidí důvody, proč by toho člověka po svém boku mít nemohl. Všechno souvisí se vším. Dneska potkávám spoustu dobře tělesně stavěných a vystajlovaných jedinců ... ale bohužel vnitřně vyprázdněných. A není překvapivé, že tací lidé bývají pořád sami a místo hledání partnera, což už skoro vnitřně vzdali, Vám co by svůj sebeklam řeknou, že já teď vztah nehledám, protože si chci užít ještě to, to, to a to. Je mi těhle lidí líto, protože se ukrádají o to nejkrásnější vyvrcholení svého života, přivést na svět s milovaným partnerem nový život a být mu nablízku a vyprovázet ho do života.

Ta 60. léta bych si neidealizoval. Tehdy byl rozvod téměř tabu. Zajímalo by mě, kolik by se tehdy rozpadlo manželství, kdyby to neznamenalo dlouhodobé stigma a výrazné ekonomické problémy. (Myslím, že dnes je rozvod zvládnutelnější i ekonomicky.)

Autorko, jak to myslíte, že ve vašem věku má žena minimum možností se seznámit? Teda kromě internetu. Nemáte tolik času chodit do společnosti?

Ty seznamovací možnosti mohou být jak velmi široké, a taky vekmi úzké, a nemusí ani záležet na věku. Daleko jiné možnosti tak zvaného společenského seznámení má žena či muž v Praze, Brně, ba i v Hradci Králové, a zase jiné je to v Horní Dolní, tam už, pokud nechce člověk vzít cokoliv, jenom proto, aby něco měl, tak už opravdu zbývá ten internet.

Jste moc pesimistická... krize, no to tvrdí každá další generace, že svět je v krizi a v řiť se obrací... prostě se jen mění. Za dob mého děda se na vsi nerozvádělo, když žena měla svou hlavu, dostala průplesk a bylo, třeba by se Vám takový tradiční vztah nelíbil...

A když muž měl svou hlavu?

Pokud se momentálně "krize vztahu" vedle autorky netýká nikoho ze čtenářů (případně zde diskutujících a nebo členů jejich rodin), jsou pro ně problémy všech cizích lidí ostatních jednoduše řečeno "brnkačka".

Já se domnívám, že krizi ve vztahu si prožila většina čtenářů, snad kromě těch několika málo šťastlivců, kterým první citový vztah a následující partnerství, ať už v manželství či "na hromádce" vydržel na zbytek života. A tak i když mnoho z nás čtenářů má už kvůli věku toto období za sebou, jistě v mnoha bodech autorce dá za pravdu, i když část blogu vyznívá trochu psimisticky do budoucna.

Přitom dobrý vztah je základem všeho. Věřím, že s "dvojkovým" tisíciletím přijde změna k lepšímu. Dvojka charakterizuje spolupráci, dualitu.

Nebbyla bych takový pesimista. V bývalé třídě mého syna jsou skoro všichni ženatí / vdané a mají děti. Jsou ročník 84