Taky jsem úča a flanelový noční košile nesnáším, hrubky nikomu neopravuju (leckdy ani sama sobě) a po pracovní době je ze mne celkem normální člověk (doufám).

Moc pěkný článek. Přeju, ať Vám to tentokrát vyjde.

Děkuji, milá kolegyně :-) Ano, my učitelky jsme (většinou) docela normální :-)

Ten "mezidech" dobrá zkušenost, a teď...hodně štěstí!:-)))

Děkuji :)

Když randil můj starší vzor, bratranec - vždy vyrážel s taškou. Bylo zjištěno, že přenáší staré noviny ... ? Na dotaz - Nevím co s rukama ... Pak přicházejí další fáze - Zamilovanost - láska - a onen vrchol - Vážím si tě .... Všechny jsou hezké - jde o stav omamné, pomatení mysli .... Pak přijde fáze ještě jedna - vyzrálá stařecká moudrost, bonmot mého otce - "Víš synu, všechny ženy podivné jsou - kupříkladu hle, pohlédni na matku svou" ! (Výrok identický a dodal) - Neženil jsem se proto, abych se rozvedl ... Směji se dones a s láskou vzpomínám ...

Tedy,a to je důležité, tak až za 17 dní budu čtyřicátník.

Nemám důvod pochybovat, proč byste neměl splňovat tři požadavky paní Lucie (inteligenci vtip, upřímnost). Avšak možná ještě důležitější pro dlouhodobý vztah je souladnost hodnotového směřování.

Vzhledem k vlasteneckému ladění vašich blogů a faktu, že paní Lucie se ve svých příspěvcích opakovaně vyznávala z obdivu k V. Havlovi (nestorovi globalistického neomarxismu v Česku, který pro český lid měl obvykle jen hanlivé nálepky), tak bych velkou perspektivu vašemu hypotetickému vztahu nedával. Ale, kdo ví?

jsem nesolidní čtyřicátník

Vida, tuto možnost jsem si ani nepřipustila!