Škola má vzdělávat, ne bavit!

Svůj příspěvek píšu jako reakci na článek Pavla Kovaříka Začátek školního roku je začátek konce školy, jak ji známe dnes. A taky bych byla ráda, kdyby si tento článek přečetli věční kritici českého školství.  

Jako středoškolskou učitelku mě velmi rozčilují všichni ti stěžovatelé a kverulanti, kteří neustále na české školství hází špínu a kritizují vše, co souvisí se školským systémem, nejvíce samozřejmě učitele. 

Pan Kovařík ve svém článku píše, že nikdo školu nechce, proto je zbytečné ji mít. Tato myšlenka mi připadá obzvláště úsměvná. Pochybuji, že by i dospělý člověk dobrovolně chodil do práce, kdyby nemusel. Lidský tvor je od přírody líný a nic se mu nechce, přesto si myslím, že rozumný dospělý musí vědět, že škola je přínosná instituce. Dále autor zmiňuje, že škola nemá, co nabídnout, protože vše se dá najít na internetu. Toto je bohužel velmi rozšířená myšlenka, že internet nám nahradí vzdělání či vědění, protože se tam dá všechno najít. Pan Kovařík asi neví, že školství nepřináší jenom vědění, ale rozvíjí i další dovednosti, postoje, a názory. Že bychom rovnou zrušili i výchovu v rodinách? Ve dvou letech strčíme dítěti do ruky tablet a ať si hledá samo. Na co knížky? Na co hudba? Na co výtvarné a pracovní činnosti? Aha, já zapomněla, hudbu můžeme poslouchat z internetu, malovat se tam dá taky a pracovní činnosti si nejlépe natrénujeme v nějaké počítačové hře. Škola nás podle pana Kovaříka už ze své podstaty nemůže tyto věci naučit a rozvíjet je.

Další teze pana Kovaříka je neměnnost školství, od dob Marie Terezie je prý víceméně stejná. Ano, děti skutečně sedí v lavicích s rukama za zády a nesmí ani ceknout. Když přece jenom promluví, sešviháme je rákoskou. Neexistují různé typy škol, s různými výukovými metodami a přístupy k žákům. Žáci se bojí projevovat svůj názor a učitel je autorita, kterou když někdo (i dospělý) spatří, má stažené půlky. To si vážně myslíte, pane Kovaříku?

Škola prý rozděluje společnost a ministerstvo brání ve vytváření soukromých škol. K tomu bych řekla, že jestli něco škodí současnému školství, tak je to právě přehršel soukromých škol, kde jsou peníze hlavním měřítkem úspěchu žáka (tím nechci házet všechny soukromé školy do jednoho pytle, samozřejmě existují velmi kvalitní soukromé školy, ale sama mám negativní zkušenosti s některými soukromými školami). Také je školství drahé a neefektivní (podle autora), asi je škoda plýtvat penězi na vzdělávání budoucích generací, prý to jde udělat levněji, třeba v muzeích, dětských centrech a soukromých iniciativách. Ano, soukromé iniciativy budou mít určitě největší zájem na tom, aby co nejkvalitněji vzdělaly děti, o zisk jim půjde až v poslední řadě.

Další tři teze pana Kovaříka: Učitelé jsou nespokojení, škola okrádá lidi o čas a je to systém založený na donucení. Učitelé jsou nespokojení, nikoliv však proto, že by sváděli dennodenní boj se žáky, jak píše autor, ale spíš proto, že tito neustálí stěžovatelé typu pana Kovaříka, mají největší podíl na tom, že je na učitele nahlíženo jako na nějaké chudáky, kteří ta děcka nezvládají. Ale pane Kovaříku, představte si, že já s dětmi nebojuji, naopak si troufám říct, že mám s nimi úplně normální vztah, mám je ráda a oni mají rádi mě. Následuje myšlenka, že škola okrádá lidi o čas, k tomu mohu podotknout jenom to, že jestli je někomu líto času, kdy se vzdělává, tak je to hlupák. Jasně že nám to někdy připadá dlouhé a máme toho plné zuby (učitelé i studenti), ale ten čas není ztracený. A že je školství o donucování? O tom už jsem psala na začátku. Máme devět let povinné školní docházky, potom už nikdo do školy chodit nemusí, přesto to většina populace dělá, proč asi?

Myslím, že české školství na tom není tak špatně, jak se říká. Máme velké množství mateřských i základních škol nejrůznějších typů (jazykové, Montessori školy, waldorfské školy, školy s uměleckým, výtvarným, přírodovědným či humanitním zaměřením, školy s programem Začít spolu, školy, kde se vyučuje Hejného matematika, soukromé cizojazyčné školy), můžeme děti vzdělávat doma, to samé platí i o středních školách, můžeme se vzdělávat na maturitních oborech, na dvouletých či tříletých učňovských oborech, máme vyšší školy, u vysokého školství je také neskutečně široká nabídka.

Také se stalo módou pohrdat vlastním vzděláním, které je u nás navíc bezplatné. Spousta z nás vystudovala zadarmo či s minimálními náklady a potom ten vzdělávací smysl haní a vlastně sami tak snižují jeho hodnotu. Vždyť přece díky svému vzdělání můžeme dělat to, co jsme si vybrali. Proč se na to zapomíná? Škola není zábavná instituce, ale vzdělávací. A to vzdělávání holt někdy bolí.

Myslím, že pro naše děti uděláme nejvíc, když jim nebudeme umetat cestičku a všechno za ně řešit. A sama moc dobře vím, že školy jsou plné rozumných učitelů, kteří to s dětmi myslí dobře. Neříkám, že takoví jsou všichni, ale určitě se situace zlepšuje. A za těch 28 let od revoluce je to zlepšení velmi výrazné. Kdo jiný by učil za ty malé peníze než ten, který to dělá s láskou? Učit pro peníze asi nikdo nepůjde,

Někteří si roli učitele představují tak, že učitelé mají být ti, kteří dětem odstraňují ty překážky, které jim brání v cestě za věděním. Ale děti by ty překážky měly překonávat, aby jim to něco dalo. Jako u všeho, platí něco za něco. Když nevynaložím žádnou energii a budu se jenom bavit, nic nedostanu. Já jsem taky na gymnáziu trpěla díky matematice, která mi nešla, a stálo mě velké úsilí ty čtyři roky za sebou ji nějak zvládnout. Byla to dřina, matematiku na gymnaziální úrovni jsem skutečně nikdy nepoužila, ale naučila jsem se jiné věci, například to, že když něco chci (maturitu na gymnáziu), musím zvládnout i to, co mě zrovna nebaví. A také to, že nemůžu být úspěšná ve všem. Stejně jako v životě. 

Milí kverulanti, kterým škola připadá jako zkostnatělá a zastaralá instituce, opravdu jste se ve škole nic nenaučili? Já myslím, že ano, protože kde jste se naučili tak hlasitě vyjadřovat svůj názor a neustále se hádat? Jste si jistí,že vám škola vůbec nic nedala?