Moje dcera musí poslouchat a psát domácí úkoly. Jsem špatná matka?

26. 03. 2018 8:31:01
Zřejmě znáte kauzu Táty parťáka ohledně domácích úkolů. Pročetla jsem na toto téma stovky komentářů a nestačím se divit některým názorům. Díky nim mám pocit, že moje dcera je poslední dítě na světě, které má nějaké povinnosti.

K problematice domácích úkolů jsem se již vyjádřila ve svém předchozím článku Polemika s Tátou parťákem. Dneska bych k tomu něco málo dodala. Moje dcera chodí do třetí třídy, úkoly plní a ví, že je to její první povinnost po příchodu ze školy. Když vidím, že má v nějaké oblasti učiva rezervy, procvičujeme to zvlášť - nad rámec povinných domácích úkolů - vejdeme se do půl hodinky denně (úkol + procvičování potřebného). Nepřipadá mi, že by nám škola organizovala rodinný život, jak namítá Táta parťák, 30 minut denně věnovaných dceřině vzdělávání nepovažuji za oběť.

Co se týká argumentu, že domácí úkoly nejsou zakotveny v zákoně, a tudíž učitel nemá žádné právo je vymáhat - zákon nic neříká ani o tom, že by měly děti zdravit, že musí nosit do školy aktovku a penál, že se mají chovat k sobě slušně, že na výtvarku potřebují vodovky, na matiku kružítko a na tělocvik zase švihadlo a cvičky. Jasně, že to zákon neříká, protože zákon nemůže upravovat veškeré detaily školní výuky, od toho jsou učitelé, kteří své práci rozumí a vědí, jak ji nejlépe zorganizovat. Proč musíme mít na všechno zákon? Jsme přece lidé, kteří by se měli umět dohodnout. Co pojmy jako slušnost, morálka, důvěra, selský rozum?

Učitelka má ve třídě průměrně 25 dětí, ona má za ně veškerou zodpovědnost. Děti nemusí v podstatě nic. Modelová situace: Když dítě bude učitelce sprostě nadávat, přiběhne uvědomělý rodič a začne se ohánět tím, že v zákoně není nic o tom, že by děti nesměly nadávat učitelce, protože co není zákonem zakázáno, je přece dovoleno. Obávám se, aby brzy tato modelová situace nepřerostla v realitu. Zdá se, že díky rodičům typu Táty parťáka k tomu nemáme daleko.

Dalším problémem je, že výchova dětí je čím dál volnější, což vede k tomu, že děti vychované klasicky (myslím tím děti, které umějí zdravit, poslouchat rodiče, slušně a ohleduplně se chovat na veřejnosti) jsou, oproti těm vychovávaným volněji, v nevýhodě. Moje dcera je hodné dítě, které by neublížilo ani mouše (samozřejmě, že občas zazlobí, občas se vzteká, občas se jí něco nechce), ale pohybuje se mezi dětmi, které si s nějakou ohleduplností hlavu nelámou. V jejím okolí se stala nešťastná věc, dva kluci měli ve škole o přestávce potyčku, při které byl jeden z nich vážně zraněn (jeho léčení si vyžádalo několik týdnů). Již před tímto incidentem paní učitelka upozorňovala na to, že děti do sebe strkají, perou se a že by se nerada dočkala nějakého úrazu. Tatínek chlapečka, který to (byť nechtíc) zavinil, tehdy obhajoval všechny zlobivé děti ve smyslu: "Jsou to děti, jsou živé, přece po nich nemůžete chtít, aby vydržely 45 minut v klidu sedět a o přestávce se přece musí proběhnout." A to je přesně ono. Dětí je ve třídě přes 20 a ony samy jsou příliš malé na to, aby předjímaly, co všechno se může stát. Od toho je tady dospělý, aby vymezil mantinely a vysvětlil, že jsou věci, které se zkrátka dělat nesmí, protože by se mohlo stát to a to. A v případě nutnosti i zvýšil hlas či zakřičel. Vždyť učitelé jsou stále jednou nohou v kriminálu! A jde o zdraví a bezpečnost našich dětí!

Ostatně syn Táty parťáka už ve školce bránil dětem chodit na záchod, což by se dalo klasifikovat jako šikana. Jedna holčička kvůli němu chtěla přestat chodit do školky. A co na to Táta? Zdůrazňoval Ríšovi, že ho má pořád rád a společně koupili postiženým dětem čokoládu. Sám se s tím, jak to pěkně vyřešil, pochlubil na své facebookové stránce. Komentující nazvali chování syna šikanou a Táta parťák se proti tomuto nařčení ohrazoval a později reagoval ve smyslu, že šikana není protizákonná - jak typické. Šikana nešikana, chlapec se nechoval k ostatním dětem ohleduplně a slušně. Moje dcera chodila čtyři roky do školky a nyní chodí dva a půl roku do školy a ani jednou jsem nemusela s paní učitelkami řešit nějakou stížnost na její chování. Vím, že nic není černobílé a že existují hyperaktivní děti a děti s poruchami učení i chování a já mám zrovna štěstí, že se to mého dítěte netýká. Přesto jsem přesvědčena o tom, že každé dítě potřebuje řád a mantinely, ve kterých může fungovat, což potvrdí každý psycholog.

Děti zaslouží lásku a respekt. Ale měly by vědět, že nic není zadarmo a že nejsou na světě samy. Na to ale nepřijdou samy od sebe. Musíme je to učit.

Věnováno Aničce, mé nejhodnější holčičce. ♥

Autor: Lucie Tykalová | pondělí 26.3.2018 8:31 | karma článku: 43.83 | přečteno: 4444x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Nesahejte nám na kozy aneb Hysterie kolem "sexismu"

Včerejší aféra kolem reklamního videa Člověka v tísni v kampani Skutečný dárek pro Afriku ukazuje, že jsme se zase o krok přiblížili k americké hysterii kolem sexismu.

11.12.2018 v 13:30 | Karma článku: 47.82 | Přečteno: 15283 | Diskuse

Lucie Tykalová

Zavřete pusu, nesluší vám to! aneb Kam se poděla slušnost, kulturnost a noblesa

"Zavřete pusu, nesluší vám to." To jsou včerejší slova českého prezidenta na adresu redaktorky Českého rozhlasu. Můj přechozí článek byl o vulgární mládeži. Daleko smutnější ale je, když se slušně neumí chovat ani hlava státu.

6.10.2018 v 10:33 | Karma článku: 43.97 | Přečteno: 6848 | Diskuse

Lucie Tykalová

Jak se baví puberťačky aneb Ty vole kámo, jdi do .....

Dnes bylo krásně, chtěla jsem si užít chvilku volna na sluníčku s knihou a kávou. Ovšem četba se nekonala, protože si k vedlejšímu stolku přisedly tři (cca čtrnáctileté) dívky a začaly si povídat. Velmi vulgárně povídat.

5.9.2018 v 21:01 | Karma článku: 45.44 | Přečteno: 7642 | Diskuse

Lucie Tykalová

Nežeru maso, nežeru cukr, jsem lowcarb, vegan, paleo aneb Hysterie kolem stravování

Ještě nejsem na světě ani čtyřicet let a už jsem za svůj život četla nespočet protichůdných názorů týkajících se stravování. Jak můžeš jíst maso? Neříkej mi, že jíš mouku? Jestli chceš rakovinu, jez ryby. Existuje zdravé jídlo?

2.9.2018 v 21:09 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 6036 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Vše máme jak na dlani, jen se umět dobře dívat

... vše co jest, už dávno bylo, je a také bude; učitelem/učitelkou je nám vesmír, naše země, příroda, jejich vznik, evoluce, stejně tak jako řád, který vše ovládá a který přes zdánlivý chaos, je pevně dán několika fyzickými zákony

15.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 186 | Diskuse

Josef D. Kortan

Co se doma uvaří

Halina Pawlowská a Jaromír Soukup rozumí všemu. Co se doma uvaří, toho se pětina vyhodí. Do Evropy přes žaludek. Kanibalská kuchařka.

15.12.2018 v 10:48 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 337 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Jmenuji se Nelinka a jsem velice šťastný pudlík

Motto: Hloupý a smutný den – ale všechno je hned veselejší, když se vám do náruče vrhne malá chundelatá věc a dá vám najevo, jak moc je ráda, že jste zase doma.

15.12.2018 v 10:38 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 201 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Šťastné rozhodnutí

Včera jsem se rozhodl být šťastný. Jen tak. Za tmy u Vltavy. Zrovna když jsem tedy zrovna moc šťastný nebyl. Takže mi to logicky znělo okamžitě dost pošetile. Přece štěstí není něco, pro co bych se mohl jen tak rozhodnout ...

15.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 119 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Setkání - adventní povídka

"Neměl byste cigaretu, pane?", ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

15.12.2018 v 9:11 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 395 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8091

Středoškolská učitelka, maminka, kuchařka, vášnivá čtenářka, filmová fanynka.

Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na: https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/

Najdete na iDNES.cz