Jak jsem si poplakala u Českého slavíka

26. 11. 2017 16:31:00
Již několik let jsem Českého slavíka nesledovala, protože vítězové byli vždy stejní: Lucie Bílá, Karel Gott a Kabát, ani jeden interpret není zrovna podle mého gusta. Ale včera mi to zrovna vyšlo, tak jsem Slavíka zkoukla.

Čekala jsem leccos, ale ani náhodou jsem neočekávala takovou emocionální smršť. Nevím, jak tomu bylo v minulých letech, ale letos podle mě nemohlo zůstat ani jedno oko u obrazovky suché. I když přiznávám, že já jsem extrémně dojímavý typ a pláču dojetím při pohledu na miminko či zvířecí mláďátko. Ani vám nebudu říkat, co se mnou dělají filmy jako Zemřít mladý nebo Než jsem tě poznala.

Úvodní hudební vystoupení Marka Ztraceného Léto 95 mě příjemně nostalgicky naladilo, vzpomínala jsem na svá gymnaziální léta, která odstartoval právě letopočet v názvu písně. Text se mi moc líbil. Během večera se hlasovalo pro Objev roku. Tam jsem fandila Pokáčovi, což je neuvěřitelně nadaný písničkář, jehož texty jsou podle mého názoru geniální. Sice má vizáž islámského fundamentalisty, ale je vždy vtipný a zábavný. Všem doporučuji ke zhlédnutí jeho ukulele minisongy (zhlédnutím vždy zachráníte mláďátko!) nebo jeho živá vystoupení na Instagramu. Je to super! Můj favorit sice nevyhrál, kategorii ovládli Mirai, jejichž píseň Když nemůžeš, přidej musí znát snad každý. Navíc je inspirována Emilem Zátopkem, a to se mi moc líbí, že jeho odkaz a známé motto v názvu písně žije i v dnešní pop music. Mám ráda, když si vážíme svých předků, významných osobností a historie obecně (a přiznejme si, že my, Češi, v tom nejsme příliš dobří). Frontman kapely Mirai má navíc japonský původ, tím pádem exotický zjev a krásně sametovou barvu hlasu. Pokáč je ale Pokáč. Ale co už.

Vystoupení Jakuba Děkana s písní Děda bylo taky povedené, i když na interpretovi byla znát nervozita. Píseň je napsaná pro zemřelého dědečka a má velmi dojemný text.... A já ronila první slzy. A to ty nejtěžší kalibry teprve měly přijít. Anna K., která patří k mým oblíbeným interpretkám a jejíž živé koncerty nemají chybu, se svěřila se svým bojem s rakovinou. Věcně, nepateticky, o to víc to na mě zapůsobilo. Dalším dojákem bylo vystoupení Markéty Konvičkové věnované hvězdám, které letos odešly do hudebního nebe. Konvičková zpívala nejznámější píseň Věry Špinarové Jednoho dne se vrátíš, i když jsem v jejím projevu postrádala trochu něhy, zvládla to se ctí. A mně se spustil další proud slz, zvlášť, když během jejího vystoupení se promítaly tváře těch, kteří již s námi nejsou.

Ewa Farna vystoupila s písní Vánoce na míru, hudební doprovodem jí byl dětský sbor - děti a Vánoce, kdo by neuronil slzu? Další emočně náročná situaci přišla s Karlem Gottem, nevím pokolikáté vyhrál Slavíka, ale i když jeho hudbu neposlouchám (s výjimkou Stokrát chválím čas a Trezoru), výhru mu přeju. A to hlavně proto, že je pokorný, skromný a z každého jeho slova je vidět, jak si váží svých fanoušků i svých mladších kolegů. Největším dojákem však bylo poslední vystoupení Marty Kubišové před ukončením její pěvecké kariéry. Zazpívala Modlitbu pro Martu, symbol odporu proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy, ale také symbol svobody a odporu proti totalitě. Dojatí museli být všichni, publikum aplaudovalo vestoje. Kéž bychom takových lidí s pevnými názory, kteří neuhnou před nátlakem, měli víc. Celý večer by byl velmi příjemný s přesahem k historii a apelem k těm (podle mě) správným hodnotám, avšak nic nemůže být dokonalé. Skvrnou na kráse večera bylo druhé místo kapely Ortel, jejichž plytké texty, xenofobní ladění, rádoby chlapácký projev frontmana a působení na ty nižší pudy v nás opravdu nevnímám jako umění. Navíc neznám žádného inteligentního fanouška této skupiny, jestli existují, tak se omlouvám, ale děsí mě, kolik lidí pošle hlas něčemu takovému. To zlatí Kabáti a Lucie Bílá!

Znám mnoho interpretů, kteří by si Slavíka zasloužili víc než tento "mainstream" vybíraný lidovým hlasováním. Ale přesto jsem byla s večerem i s interprety spokojená (až na Ortel).

Autor: Lucie Tykalová | neděle 26.11.2017 16:31 | karma článku: 18.35 | přečteno: 2723x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Nesahejte nám na kozy aneb Hysterie kolem "sexismu"

Včerejší aféra kolem reklamního videa Člověka v tísni v kampani Skutečný dárek pro Afriku ukazuje, že jsme se zase o krok přiblížili k americké hysterii kolem sexismu.

11.12.2018 v 13:30 | Karma článku: 47.83 | Přečteno: 15303 | Diskuse

Lucie Tykalová

Zavřete pusu, nesluší vám to! aneb Kam se poděla slušnost, kulturnost a noblesa

"Zavřete pusu, nesluší vám to." To jsou včerejší slova českého prezidenta na adresu redaktorky Českého rozhlasu. Můj přechozí článek byl o vulgární mládeži. Daleko smutnější ale je, když se slušně neumí chovat ani hlava státu.

6.10.2018 v 10:33 | Karma článku: 43.97 | Přečteno: 6849 | Diskuse

Lucie Tykalová

Jak se baví puberťačky aneb Ty vole kámo, jdi do .....

Dnes bylo krásně, chtěla jsem si užít chvilku volna na sluníčku s knihou a kávou. Ovšem četba se nekonala, protože si k vedlejšímu stolku přisedly tři (cca čtrnáctileté) dívky a začaly si povídat. Velmi vulgárně povídat.

5.9.2018 v 21:01 | Karma článku: 45.44 | Přečteno: 7644 | Diskuse

Lucie Tykalová

Nežeru maso, nežeru cukr, jsem lowcarb, vegan, paleo aneb Hysterie kolem stravování

Ještě nejsem na světě ani čtyřicet let a už jsem za svůj život četla nespočet protichůdných názorů týkajících se stravování. Jak můžeš jíst maso? Neříkej mi, že jíš mouku? Jestli chceš rakovinu, jez ryby. Existuje zdravé jídlo?

2.9.2018 v 21:09 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 6036 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Vše máme jak na dlani, jen se umět dobře dívat

... vše co jest, už dávno bylo, je a také bude; učitelem/učitelkou je nám vesmír, naše země, příroda, jejich vznik, evoluce, stejně tak jako řád, který vše ovládá a který přes zdánlivý chaos, je pevně dán několika fyzickými zákony

15.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 10.12 | Přečteno: 191 | Diskuse

Josef D. Kortan

Co se doma uvaří

Halina Pawlowská a Jaromír Soukup rozumí všemu. Co se doma uvaří, toho se pětina vyhodí. Do Evropy přes žaludek. Kanibalská kuchařka.

15.12.2018 v 10:48 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 343 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Jmenuji se Nelinka a jsem velice šťastný pudlík

Motto: Hloupý a smutný den – ale všechno je hned veselejší, když se vám do náruče vrhne malá chundelatá věc a dá vám najevo, jak moc je ráda, že jste zase doma.

15.12.2018 v 10:38 | Karma článku: 20.41 | Přečteno: 204 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Šťastné rozhodnutí

Včera jsem se rozhodl být šťastný. Jen tak. Za tmy u Vltavy. Zrovna když jsem tedy zrovna moc šťastný nebyl. Takže mi to logicky znělo okamžitě dost pošetile. Přece štěstí není něco, pro co bych se mohl jen tak rozhodnout ...

15.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 120 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Setkání - adventní povídka

"Neměl byste cigaretu, pane?", ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

15.12.2018 v 9:11 | Karma článku: 26.01 | Přečteno: 407 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8091

Středoškolská učitelka, maminka, kuchařka, vášnivá čtenářka, filmová fanynka.

Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na: https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/

Najdete na iDNES.cz