Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tragikomický Svět podle Daliborka

11. 07. 2017 21:50:02
Dnes jsem navštívila filmové představení Svět podle Daliborka režiséra Víta Klusáka. S vytřeštěnýma očima jsem koukala na absurdity, které se na plátně odehrávaly, a nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet.

Musím se přiznat, že jsem se během filmu hodně často smála, protože situace, které film nabízel, vykazovaly takovou míru absurdity a neuvěřitelnosti, že jsem nemohla udržet kamennou tvář. Hlavní protagonista filmu, šestatřicetiletý lakýrník Daliborek, žije v Prostějově, v bytě spolu se svou matkou. A co je na Daliborkovi tak zajímavého? Daliborek je neonacista, který všechny své názory a "moudra", která rád deklamuje a snaží se je originálně sdělovat světu, čerpá z internetu. Sám o sobě říká, že nedůvěřuje médiím, a proto hledá pravdu na internetu. Když zrovna nemá šichtu ve fabrice, natáčí velmi bizarní, vlasteneckosatanistickoxenofobní videa, která umisťuje na YouTube. Jeho matka Veronika svého syna miluje, stará se o něj, což on vnímá jako obtěžování, přesto je ze snímku zřejmé, že jejich vztah je velmi silný. Paní Veronika tráví čas tím, že se fotí a své fotky (nejlépe s nějakými třpytivými filtry a orámované srdíčky) postuje na Facebook, který sleduje nejen z telefonu, ale ještě ze dvou tabletů. A taky častou kouká na televizi, zejména ne telenovely. V průběhu filmu se seznamuje s Vladimírem, který se brzy stává součástí domácnosti. A právě Vladimír je pro mě nejkontroverznější postava z filmu. Kam se hrabe Daliborek! Nejsem psychiatr, ale myslím si, že nějaká diagnóza by se u něj určitě našla. Vladimírovi dělá dobře násilí, s gustem se chlubí Daliborkovi, jak přepadl romskou osadu a lámal tam ruce, nohy, a šlapal po hlavách těch "černých špín". Také bere Daliborka do lesa, kde ho učí střílet a hlavně střelbu správně prožívat a uvědomovat si tu moc a sílu, kterou má nad bezbrannou obětí ozbrojený člověk. Čtveřici hlavních postav doplňuje Jana, Daliborkova přítelkyně, z ženského hlediska musím říct, že ten to tedy "chytil", Jana je neatraktivní, obézní, hloupá a ještě k tomu mu více než půl roku odpírá sex. Žádnou kvalitu na ní nevidím.

Daliborkův mikrosvět je ohraničen pokojíkem v matčině bytě (s patřičně "vlasteneckou" výzdobou) a továrnou, kde pracuje jako lakýrník. V práci poznáváme dva jeho kolegy, Marka a romského chlapce, který na mě působí ze všech postav, které Daliborka obklopují, nejsympatičtěji. Daliborek má problém opustit rodné město, film přesto zachycuje dvě situace, kdy se Dalibor ocitá mimo Prostějov, obě patří k nejsilnějším momentům filmu. První cesta vede do Frýdku-Místku, kde se koná koncert skupiny Ortel. O skupině Ortel si myslím své už dlouho, neznám jediného inteligentního fanouška této skupiny, a zjišťuji, že je to ještě horší, než jsem si myslela. Ve filmu zazní text písně Defenestrace: "Každej z vás je pak svého štěstí strůjce, zvláštní dar byl nám dán, že následujem vůdce." Daliborek se opije a spolu s ostatními skinheady se ujišťuje v tom, jak byl Adolf Hitler moudrý a jak by se jeho myšlenky měly znova uvést v praxi. Když jsem viděla ortelovské publikum, jsem přesvědčena o tom, že i kdyby Ortel tisíckrát prohlašoval, že nepatří k neonacistickým skupinám, publikum to zcela jistě vnímá jinak, protože jejich koncert umocňuje stádnost a bezmyšlenkovité přejímání frází z písní a jejich iterpretaci "tím svým způsobem".

Nejsilnějším okamžikem filmu je epilog, kdy se čtveřice hlavních postav vydává na zájezd do Osvětimi. Tam podstoupí komentovanou prohlídku areálu. Co ale musí být pro každého citlivého a empatického diváka nejbolestivějším momentem, je rozhovor s paní Liškovou, přeživší pobyt v Osvětimi. Daliborek se jí snaží vysvětlit, že se tam nekonaly takové hrůzy, jaké ona líčí, protože četl na internetu, že tam byl bazén a po večerech se tam konaly zábavy. V této chvíli člověk skoro lituje, že Daliborovi nemůže dát přes to plátno do držky (a to jsem opravdu nekonfliktní člověk), když si něco takového troufne říct téměř devadesátileté paní, která v Osvětimi přišla o všechny své blízké. Ostatní návštěvníci se do něj začnou pouštět a vyjadřovat svůj nesouhlas, a v tomto okamžiku se také projeví Vladimírova bezpáteřnost, od Daliborkových názorů se distancuje a začíná najednou prohlašovat: "že jsme přece všichni lidi". Nakonec se rozhádá celá rodina (k čemuž přispěje ještě jedno nečekané odhalení, které nechci prozrazovat) a závěrečná scéna filmu graduje skoro až v homolkovském duchu, Jana hledá v Osvětimi pro nějakou Milušku kámen do terária, ostatní se hádají (ještě s tím legračním moravským přízvukem), celé kino se sice směje, ale cítíme, že je to takový ten druh smíchu, který vyjadřuje vlastně bezmoc. Už nezbývá zkrátka nic jiného, než se smát.

Rozhodně snímek doporučuji ke zhlédnutí. Podle mého názoru ani nejde o pohled na jedince jako představitele neonacismu, ale spíš o plastické zobrazení frustrace lidí, kteří nejsou se svým životem spokojeni, a proto hledají něco, čím by ho povýšili a čím by získali respekt ostatních. Daliborek snad ani není až tak zlý člověk, jen žije ve světě, kde jedinou zábavou je internet, televize a bolestnou

každodenností je chození do fabriky, kde si vydělá okolo 10 000 Kč měsíčně. Snaží se najít lásku, pochopení druhých, ale jde na to špatně. Ono s takovými lidmi po boku to není jednoduché. Přála bych mu, aby se mu podařilo ten jeho svět změnit.

Autor: Lucie Tykalová | úterý 11.7.2017 21:50 | karma článku: 29.39 | přečteno: 3033x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Škola má vzdělávat, ne bavit!

Svůj příspěvek píšu jako reakci na článek Pavla Kovaříka Začátek školního roku je začátek konce školy, jak ji známe dnes. A taky bych byla ráda, kdyby si tento článek přečetli věční kritici českého školství.

31.8.2017 v 13:20 | Karma článku: 36.40 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Lucie Tykalová

Z učitelského deníčku 4 aneb Konec školního roku

Konec školního roku patří k nejobtížnějším obdobím učitelské sezóny. Učitelé jsou unavení,studenti už se vidí na prázdninách, je čas různých zkoušek a uzavírání klasifikace. A já melu z posledního.

4.7.2017 v 22:50 | Karma článku: 24.30 | Přečteno: 1094 | Diskuse

Lucie Tykalová

Z učitelského deníčku 3

Ústní část maturit, období, kdy je na každé střední škole všechno vzhůru nohama. Čas nervozity, rozechvění, vrchol, ke kterému směřuje snažení studentů i učitelů. Je to tady.

31.5.2017 v 13:30 | Karma článku: 33.30 | Přečteno: 3053 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Stručný vzkaz všem nevolícím voličům

Je známým faktem, že nízká volební účast nahrává extrémistickým subjektům. Proč? Protože otrávený umírněný volič se na to prostě vykašle, kdežto naštvaný příznivec extrémistů jde a na just jim to tam hodí.

20.10.2017 v 18:39 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 366 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Zvítězí pravda a láska, anebo lež a nenávist?

Kdyby bookmakeři přijímali sázky na odpověď na otázku v titulku, vsadil bych směle na vítězství lži a nenávisti. Proč? Protože lídři všech favorizovaných stran nám předváděli především lži, nenávist a osočování svých protivníků.

20.10.2017 v 16:13 | Karma článku: 18.06 | Přečteno: 638 |

Alena Kulhavá

Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

20.10.2017 v 14:55 | Karma článku: 28.37 | Přečteno: 906 |

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 476 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 416 | Diskuse
Počet článků 18 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9444

Středoškolská učitelka, maminka, kuchařka, vášnivá čtenářka, filmová fanynka.

Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na: https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.