Z učitelského deníčku 3

31. 05. 2017 13:30:50
Ústní část maturit, období, kdy je na každé střední škole všechno vzhůru nohama. Čas nervozity, rozechvění, vrchol, ke kterému směřuje snažení studentů i učitelů. Je to tady.

Pondělí 15. 5.

Ve škole se smýčí, vymetají se pavučiny, sundávají se zbytky svačin ze stropu, ze skrýší se vybalují ubrusy, které se jednou ročně rozprostřou na lavici, aby třída získala důstojnější, slavnostnější punc. Přežehlí se česká vlajka, pověsí se na zeď. Zítra to vypukne.

Já učím a odpoledne jdu zakoupit punčocháče. Jako by nestačilo, že jsem nervózní, jak to všechno dopadne (u ústních maturit zkouším poprvé), ale ještě musím mít šaty, lodičky a punčocháče. Nenávidím formální oblečení. Ale studenti se budou potit v oblecích, tak s nimi musím držet basu. Kupuji jedny samodržicí punčochy a druhé klasické punčocháče. Doma vybaluji a zkouším, samodržicí je pouze levá punčocha, pravá nedrží. Prohlížím si stehna, zdají se být stejná, nechápu to. Vytahuji punčocháče. Koupila jsem velikost L, protože jsem taková kulatější. Černé silonky jsou ale delší než já a když je natáhnu, mám je rovnou i místo podprsenky, končí mi zhruba v podpaží. Kleju. Nadávám. Jdu spát.

Úterý 16. 5.

Oblékám punčocháče, natahuji je do podpaží, beru si šaty a lodičky, už jsem z toho rozmrzelá. Ve škole se potí chlapci v oblecích. Vypadají jako by zabloudili z nedalekého strašnického krematoria. Cítím s nimi. Těsně před zahájením ústní části se dozvídám, že všichni studenti ze 4UZD uspěli v didaktických testech i slohových pracích. Jsem přesvědčená, že to zvládnou. Už méně, že to zvládnu já. V duchu se modlím, aby si nikdo nevytáhl Vesmírnou Odysseu, kterou jsem přečetla před dvaceti lety a jenom do půlky. Jdeme na to.

Jako jediná ze všech učitelů ve škole (mám pocit, že jako jediná ze všech učitelů ve škole dělám spoustu věcí) zkouším všechny maturanty (vyjma dálkařů, které jsem neučila). Zkouším od 7,30 do 17,00, nejprve studenty nástavbového studia. Začínáme Romeem a Julií, následuje Hamlet a už to jede. První pětice maturantů zvládá vše s přehledem, ale atmosféra je vážná, všichni jsme nervózní. Přebíhám do vedlejší učebny, kde zasedá druhá komise a ujímám se zkoušení, jsou na řadě moji čtvrťáci, které jsem učila tři roky. Můj oblíbený student, pankáč O. K. si losuje Slezské písně, říkám si, že buřiče bude jistě ovládat, ale on tak smutně kouká a sděluje mi, že umí jenom Wolkera. Krčím bezradně rameny, že z Bezruče Wolkera neudělám. Přichází první krizový okamžik. Maryčka Magdonová, jde to ztuha, O. K. se vrtí, já se mu snažím očima napovídat, ale on se kouká do stolu. Ale šikovně přehazuje řeč na Wolkera a tak, když s kolegyní počítáme body a vyjde mu průchozích 13, říkáme si, že ač měl maturovat z Bezruče, odmaturoval z Wolkera. Druhý nepříjemný okamžik přichází vzápětí, kdy si J. V. táhne R. Rollanda Petra a Lucii. Sebevědomě hlásí, že hlavními postavami jsou Petr a Lucie, a potom to začíná dost drhnout. Ale snažíme se pomoci mu návodnými otázkami, a tak i on nakonec zkoušku zvládne. Vše nám vynahrazuje student D. D., na kterém je nervozita patrná, jeho projev je dost nesmělý, ale přesto obdrží 27 z 28 možných bodů (bod sundaváme pouze za nižší plynulost projevu). P. V. už takové štěstí nemá, tam ty body nenajdeme a stává se prvním, který neprošel ústní zkouškou z češtiny. Přesto je to velmi dobrý výsledek a první den maturit hodnotím pozitivně.

Čtvrťáci mě zvou na pivo, rozum mi říká, ať odmítnu (zítra zkouším 22 lidí), ale rozumem se řídím málokdy, takže přijímám s tím, že si dám jedno pivo. Takový úspěch se musí oslavit.

Slavíme. Dorazila i kolegyně K. Jedno pivo.... V půl jedné jsme si s K. objednáváme taxík.... Taxikář M. neuměl trefit z Vršovic do Strašnic, takže jsem uléhala až po jedné hodině. V duchu jsem si nadávala, jak jsem pitomá, ale stejně jsem byla ráda, že si to maturanti užili.

Středa 17. 5.

Navzdory pár hodinám spánku jsem se probudila čilá a svěží. Ale uvědomila jsem si, že dnes musím vyzkoušet 22 lidí. Program byl neskutečný, zkoušení od 7,35 do 10,00. Potom v jediné, hodinové pauze, rozdat vysvědčení svojí třídě a následuje zkoušení od 11,00 do 18,30 nonstop (ani minuta pauzy) a přebíhání mezi komisemi. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat s jídlem, pitím a s čuráním. Bylo jasné, že ani na jedno z toho nebudu mít čas. V pauze jsem rozdala své třídě vysvědčení (třída uměleckých učňů, která právě skládá praktické závěrečné zkoušky), přebrala kytice a bonboniéry a neměla čas se ani dojmout, kdyby ten čas byl, určitě bych pár slz upustila. V posledních pár minutách jsem do sebe nasoukala dva chlebíčky a zákusek (občerstvení, které připravili maturanti) a šla vstříc sedmi hodinám maturitního maratonu.

Po dvou hodinách mě rozbolela hlava, záda a nohy, začalo mi být mdlo a už jsem nebyla schopná položit dotaz bez zadrhnutí. Navíc jsem se dozvěděla taková moudra jako například, že gastronomicky odborný výraz jsou "kostičky", že současníkem Karla Čapka byl Michal Viewegh, který je dávno po smrti a Báječná léta pod psa se odehrávají za 2. světové války. A disident je něco jako voják. Asi legionář. Držím se, mobilizuji všechny své síly, ptám se, ale nevím na co, snažím se reagovat. Kolegyně K. mi nese Brufen, mám pár vteřin, abych si došla na záchod, oplachuju se, piju vodu z kohoutku a vracím se. Naštěstí student Z. Š. udělá ze svého zkoušení one man show. Celá komise slzí smíchy. Ráda bych vám nějaké jeho hlášky reprodukovala, ale byla jsem již zřejmě ve změněném stavu vědomí. Vím jen, že bylo hodně veselo. Naštěstí je konec. Soukám do sebe další dva šunkové chlebíček a věneček a rakvičku (jak příznačné!). Z 22 maturantů 6 neprošlo. Beru kytice, čokolády a odcházím domů. V půl osmé usínám jako nemluvně.

Pátek 19. 5.

Zkoušíme posledních pár maturantů, už to jde jako po másle.Úspěšnost je oproti minulým letům velmi vysoká. Mám z toho upřímnou radost. A Vesmírnou Odysseu si nikdo nevylosoval, hned si ji v knihovně půjčuji. Horší je, že díky celotýdenní stravě ve formě zákusků a chlebíčků mám nejméně o 5 kg více. I takovou oběť přináším pro školu a maturanty. Vzhůru na dietu! Ale doma mám tolik čokolád od těch svých studentů. A ty nervy si musím něčím spravit...

Autor: Lucie Tykalová | středa 31.5.2017 13:30 | karma článku: 34.39 | přečteno: 3248x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Nesahejte nám na kozy aneb Hysterie kolem "sexismu"

Včerejší aféra kolem reklamního videa Člověka v tísni v kampani Skutečný dárek pro Afriku ukazuje, že jsme se zase o krok přiblížili k americké hysterii kolem sexismu.

11.12.2018 v 13:30 | Karma článku: 47.82 | Přečteno: 15274 | Diskuse

Lucie Tykalová

Zavřete pusu, nesluší vám to! aneb Kam se poděla slušnost, kulturnost a noblesa

"Zavřete pusu, nesluší vám to." To jsou včerejší slova českého prezidenta na adresu redaktorky Českého rozhlasu. Můj přechozí článek byl o vulgární mládeži. Daleko smutnější ale je, když se slušně neumí chovat ani hlava státu.

6.10.2018 v 10:33 | Karma článku: 43.97 | Přečteno: 6848 | Diskuse

Lucie Tykalová

Jak se baví puberťačky aneb Ty vole kámo, jdi do .....

Dnes bylo krásně, chtěla jsem si užít chvilku volna na sluníčku s knihou a kávou. Ovšem četba se nekonala, protože si k vedlejšímu stolku přisedly tři (cca čtrnáctileté) dívky a začaly si povídat. Velmi vulgárně povídat.

5.9.2018 v 21:01 | Karma článku: 45.44 | Přečteno: 7642 | Diskuse

Lucie Tykalová

Nežeru maso, nežeru cukr, jsem lowcarb, vegan, paleo aneb Hysterie kolem stravování

Ještě nejsem na světě ani čtyřicet let a už jsem za svůj život četla nespočet protichůdných názorů týkajících se stravování. Jak můžeš jíst maso? Neříkej mi, že jíš mouku? Jestli chceš rakovinu, jez ryby. Existuje zdravé jídlo?

2.9.2018 v 21:09 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 6036 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Vše máme jak na dlani, jen se umět dobře dívat

... vše co jest, už dávno bylo, je a také bude; učitelem/učitelkou je nám vesmír, naše země, příroda, jejich vznik, evoluce, stejně tak jako řád, který vše ovládá a který přes zdánlivý chaos, je pevně dán několika fyzickými zákony

15.12.2018 v 13:18 | Karma článku: 9.04 | Přečteno: 174 | Diskuse

Josef D. Kortan

Co se doma uvaří

Halina Pawlowská a Jaromír Soukup rozumí všemu. Co se doma uvaří, toho se pětina vyhodí. Do Evropy přes žaludek. Kanibalská kuchařka.

15.12.2018 v 10:48 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 333 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Jmenuji se Nelinka a jsem velice šťastný pudlík

Motto: Hloupý a smutný den – ale všechno je hned veselejší, když se vám do náruče vrhne malá chundelatá věc a dá vám najevo, jak moc je ráda, že jste zase doma.

15.12.2018 v 10:38 | Karma článku: 19.81 | Přečteno: 198 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Šťastné rozhodnutí

Včera jsem se rozhodl být šťastný. Jen tak. Za tmy u Vltavy. Zrovna když jsem tedy zrovna moc šťastný nebyl. Takže mi to logicky znělo okamžitě dost pošetile. Přece štěstí není něco, pro co bych se mohl jen tak rozhodnout ...

15.12.2018 v 9:24 | Karma článku: 4.81 | Přečteno: 117 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Setkání - adventní povídka

"Neměl byste cigaretu, pane?", ozval se za mnou hlas, když jsem míchal lžičkou cukr v punči u stolečku na náměstí uprostřed vánočního jarmarku.

15.12.2018 v 9:11 | Karma článku: 25.89 | Přečteno: 384 | Diskuse
Počet článků 35 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8090

Středoškolská učitelka, maminka, kuchařka, vášnivá čtenářka, filmová fanynka.

Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na: https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/

Najdete na iDNES.cz