Facebook mi denně nabízí ke zhlédnutí mnoho videí, které tam kolují. Někdy se ráda podívám, ale málokteré z nich mě zaujme. Dnes jsem však viděla jedno tak milé a pozitivní, které mi zvedlo náladu.
V tomto videu muž, převlečený za Spidermana, baví lidi v centru Prahy. Rozdává dívkám růže, tancuje, fotí se s lidmi, komunikuje s turisty i pouličními umělci, a také dělá "cukrbliky" na děti, které jsou ze "superhrdiny" pochopitelně úplně hotové a hledí na něj se směsicí pocitů (obdivu, zmatku a radosti).
Takzvaným youtuberům, ke kterým se zřejmě řadí i The Mimi (byť jde pravděpodobně o jeho první příspěvek), jsem nikdy nepřišla na chuť. Youtubeři jsou oblíbeni hlavně mezi náctiletými, moje nenadšení z nich je tedy patrně generační záležitostí. Nechápu, proč bych měla sledovat tlouštíka s koblihou na krku, jak se hádá se svou matkou, případně někoho, kdo rozbaluje nějaký balíček a komentuje to. Naprosto nepochopitelné pro mě je, že se mladí vydrží dívat na někoho, kdo hraje nějakou hru. Umřela bych nudou. I když existují youtubeři, kteří hodnotí kulturní události, či dělají recenze knih, což je téma, které mě zajímá, ale upřímně, raději si recenzi přečtu než abych musela koukat na někoho, kdo o tom povídá. Doba je však zaměřená na vizualizaci, na obraz, nestačí nám sluchové vjemy, dnes musíme všechno vidět, nejlépe živě.
A co mě na příspěvku The Mimi zaujalo? Především to, že jde o akci, navíc mezi lidmi, v autentickém prostoru pražského centra. Kulisy Starého Města působivě dotvářejí atmosféru příspěvku. Ono je jednoduché natočit se v obýváku a plkat nesmysly, byť mohou spoustu lidí pobavit. Dalším plusem je tajemství, nevíme, kdo se pod maskou skrývá... To vždy zaujme, vzpomínáte ještě na performera "smrtku" alias Dominika Turzu? Ten mě taky hodně bavil. Celý příspěvek navíc ukazuje interakci Pražanů, turistů a onoho superhrdiny. Každý, kdo žije v Praze, ví, jak je náročné pohybovat se po centru. Nejen, že musíme prorážet hory turistů, odmítat žebrající bezdomovce a lidi, kteří na ulici vybírají na nejrůznější charity (není v lidských silách přispívat každému, kdo si řekne), ale také musíme skousnout kyselé obličeje ostatních, ve kterých se často zračí lhostejnost, naštvání a unavenost z těch kvant lidí všude okolo (kapitolou sama pro sebe je přecpaná pražská MHD). Přitom úsměv někdy dokáže zázraky. Já sama si chodím každé ráno na Hradčanskou pro kávu k jedné milé slečně, která se vždycky tak hezky usmívá, popřejeme si navzájem hezký den a mě to nabije a potěší na celé dopoledne.
Proto si vážím každého, kdo dokáže v těch "pražských ksichtech" vykouzlit úsměv a nabít druhého pozitivní energií. Držím onomu Spidermanovi palce, těším se´, co zase vymyslí a doufám, že ho taky někdy potkám. :)
