Upřímně řečeno, mi celý tento problém přijde banální. Pokud se někdo rozhodne mít děti, a chápe to jako svůj smysl života, proč to pak staví do protikladu ke kariéře? Děti, pokud jsou smysl, tak jsou jasným hlavním cílem, a kariéra je jednoduše to, co je vedlejší a čemu se prostě bude věnovat pozornost jen ve zbývajících možnostech. Pokud mám na dosah hlavní cíl, proč bych se trápila s cílem podružným? Jak mohu litovat kariéry, když jsem výměnou za ni získala mnohem víc? Nehledě na to, že kariéra je něco, co jsem doposud měla a nikdo mi ji vzít už nemůže, stejně jako třeba dosavadní sportovní úspěch. Čili jsem tím naplnila oba cíle - měla jsem kariéru, splněno, a teď budu mít ještě dítě, což je nejvyšší možný cíl. Co bych si tedy vlastně měla vyčítat? Ledaže by kariéra byla rovnocenným konkurentem dítěti. Ale pokud je nějaká práce pro někoho totéž co dítě, pak si stačí vybrat jedno, či druhé. Člověk si nemusí vyčítat volbu mezi něčím, co se vzájemně vylučuje. Taková rozhodnutí přece v životě děláme běžně. Přece chápeme, že pokud si chceme koupit byt či auto, výměnou musíme obětovat peníze, které máme, že nemůžeme jen tak snadno získat obojí.

Co se týče druhého aspektu věci - mateřství a starosti okolo - to už je poněkud odlišný problém. Ale i tady si mohu položit otázku, zda přijímám dítě i se vším, co s tím souvisí. Pokud odpovím ano, pak se přece není třeba bát nároků, které to přináší: člověk prostě bude dělat to, co vyžaduje povinnost. No a pokud se děsím obav z péče o dítě, možná že dítě vlastně ani až tak moc nechci.

Víte, nějak mi poslední dobou schází to, že si lidé odmítají připustit, že nemohou mít všechno, že je to vždycky něco za něco. Teď nemyslím nikoho konkrétního, spíš uvažuji obecně. Máme pocit, že máme nárok na všechno, je to naše svaté právo, mít co chceme a když to nemáme, musí se někdo, třeba stát, postarat. Mít děti, dobře se o ně starat není snadné, ale je to ( skoro) každého svobodná volba.

Paní Kascheeva vystudovala v Moskvě tři umělecké školy, poslední dokončena magisterským studiem než se rozhodla před deseti lety přijet s manželem k nám do Čech. Tady si mohla vybrat mateřství a nebo další kariéru. Vybrala si ve svém věku kariéru tak nechápu její proslov ve kterém mluví za ostatni ženy. Asi že ji chybi něco tak krásného, voňavého jako je mateřství.....

"Možná to teď vyznělo hodně negativně ........."

Ano, vyznělo. Nerozumím Vám.

Já jejím obavám také rozumím. A jak píšete, tohle dilema řeší každá žena od puberty. Tak potom nerozumím, proč to vytahuje na Lvech. Jako nějakou osobní tragédii. Možná jsme to mohli fakt doposlechnout do konce, třeba měla připravený návrh nějakého geniálního řešení.

Záleží na úhlu pohledu. Vy považujete první dva roky mateřství za strašné, některá jiná za nejkrásnější. "Bandasky na mléko" jsou výborná věc, některé maminky kojit nemohou, a jak by rády. A proč by se maminka v noci kojící měla cítit nejosamělejším člověkem na světě? Ten malý človíček, kterého kojí, je nic? Jo, a ti rodiče nebo prarodiče mají pravdu, když říkají, že se to dá zvládnout, když oni to zvládli i bez automatických praček...

Myslím, že kojení pokud není bolestivé je jedno z nejkrásnějších a nejintimnějších okamžiků mezi maminkou a novorozencem . Každá maminka si ho považuje už proto, že časem končí.

Nerozumím tomu, proč Vy ženské máte pocit, že chlapi to mají jinak. Můžu Vas ujistit, milá dámo, že kromě těch biologických projevu jsme na tom úplně stejně. Navíc se od nás očekává, že zabezpečíme rodinu, že ji zajistíme určitou společenskou úroveň, že ustojíme všechny vaše vrtochy (jasně, že za spoustu z nich nemůžete,jsou to hormony). I my chlapi musíme velmi slevit ze svých cílů a představ o kariéře, pokud chceme mít rodinu. A i nám tikají biologické hodiny. Teď zrovna hlídám dva vnuky. Jednomu jdou dva, druhému tři a půl. Máme je rádi, těšili jsme se na ně, ale už vyhlížíme neděli, až je zase vrátíme... neumím si představit, že bych byl ve svém věku jejich táta, byť by to biologicky třeba možné bylo.

Je to vždycky volba, ať máte pohlavní žlázy, jaké chcete.

Ruska, jak příznačné, jen využila veřejný prostor k vlastnímu zviditelnění se. Samozřejmě porušením pravidel, jak je pro Rusy přirozené. A jak již jsem psal jinde, je jedno na které straně stojí, v podstatě se chová stejně jako Putin. Já jsem Rus(ka) a kdo je víc.

Co jste chtěla vyjádřit vy, je těžko uchopitelné, ale každý má život ve svých vlastních rukou. I vy.....

Každý musí posoudit priority. Debata o ničem.

Rád bych věděl, co vlastně ta režisérka chtěla. Aby za ni někdo otěhotněl, rodil a kojil, zatímco ona by se věnovala své kariéře? Známe přece spoustu špičkových umělkyň, které zvládly porodit a odkojit děti, aniž by tím nějak zásadně utrpěla jejich kariéra. Jde jen o to, věnovat se dítěti těch pár kritických měsíců a pak už s výchovou dítěte pomůže partner, nebo rodina. Nikdo jiný jim v tom nepomůže, obracet se s kritikou na společnost je nesmysl.