Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z učitelského deníčku 3

31. 05. 2017 13:30:50
Ústní část maturit, období, kdy je na každé střední škole všechno vzhůru nohama. Čas nervozity, rozechvění, vrchol, ke kterému směřuje snažení studentů i učitelů. Je to tady.

Pondělí 15. 5.

Ve škole se smýčí, vymetají se pavučiny, sundávají se zbytky svačin ze stropu, ze skrýší se vybalují ubrusy, které se jednou ročně rozprostřou na lavici, aby třída získala důstojnější, slavnostnější punc. Přežehlí se česká vlajka, pověsí se na zeď. Zítra to vypukne.

Já učím a odpoledne jdu zakoupit punčocháče. Jako by nestačilo, že jsem nervózní, jak to všechno dopadne (u ústních maturit zkouším poprvé), ale ještě musím mít šaty, lodičky a punčocháče. Nenávidím formální oblečení. Ale studenti se budou potit v oblecích, tak s nimi musím držet basu. Kupuji jedny samodržicí punčochy a druhé klasické punčocháče. Doma vybaluji a zkouším, samodržicí je pouze levá punčocha, pravá nedrží. Prohlížím si stehna, zdají se být stejná, nechápu to. Vytahuji punčocháče. Koupila jsem velikost L, protože jsem taková kulatější. Černé silonky jsou ale delší než já a když je natáhnu, mám je rovnou i místo podprsenky, končí mi zhruba v podpaží. Kleju. Nadávám. Jdu spát.

Úterý 16. 5.

Oblékám punčocháče, natahuji je do podpaží, beru si šaty a lodičky, už jsem z toho rozmrzelá. Ve škole se potí chlapci v oblecích. Vypadají jako by zabloudili z nedalekého strašnického krematoria. Cítím s nimi. Těsně před zahájením ústní části se dozvídám, že všichni studenti ze 4UZD uspěli v didaktických testech i slohových pracích. Jsem přesvědčená, že to zvládnou. Už méně, že to zvládnu já. V duchu se modlím, aby si nikdo nevytáhl Vesmírnou Odysseu, kterou jsem přečetla před dvaceti lety a jenom do půlky. Jdeme na to.

Jako jediná ze všech učitelů ve škole (mám pocit, že jako jediná ze všech učitelů ve škole dělám spoustu věcí) zkouším všechny maturanty (vyjma dálkařů, které jsem neučila). Zkouším od 7,30 do 17,00, nejprve studenty nástavbového studia. Začínáme Romeem a Julií, následuje Hamlet a už to jede. První pětice maturantů zvládá vše s přehledem, ale atmosféra je vážná, všichni jsme nervózní. Přebíhám do vedlejší učebny, kde zasedá druhá komise a ujímám se zkoušení, jsou na řadě moji čtvrťáci, které jsem učila tři roky. Můj oblíbený student, pankáč O. K. si losuje Slezské písně, říkám si, že buřiče bude jistě ovládat, ale on tak smutně kouká a sděluje mi, že umí jenom Wolkera. Krčím bezradně rameny, že z Bezruče Wolkera neudělám. Přichází první krizový okamžik. Maryčka Magdonová, jde to ztuha, O. K. se vrtí, já se mu snažím očima napovídat, ale on se kouká do stolu. Ale šikovně přehazuje řeč na Wolkera a tak, když s kolegyní počítáme body a vyjde mu průchozích 13, říkáme si, že ač měl maturovat z Bezruče, odmaturoval z Wolkera. Druhý nepříjemný okamžik přichází vzápětí, kdy si J. V. táhne R. Rollanda Petra a Lucii. Sebevědomě hlásí, že hlavními postavami jsou Petr a Lucie, a potom to začíná dost drhnout. Ale snažíme se pomoci mu návodnými otázkami, a tak i on nakonec zkoušku zvládne. Vše nám vynahrazuje student D. D., na kterém je nervozita patrná, jeho projev je dost nesmělý, ale přesto obdrží 27 z 28 možných bodů (bod sundaváme pouze za nižší plynulost projevu). P. V. už takové štěstí nemá, tam ty body nenajdeme a stává se prvním, který neprošel ústní zkouškou z češtiny. Přesto je to velmi dobrý výsledek a první den maturit hodnotím pozitivně.

Čtvrťáci mě zvou na pivo, rozum mi říká, ať odmítnu (zítra zkouším 22 lidí), ale rozumem se řídím málokdy, takže přijímám s tím, že si dám jedno pivo. Takový úspěch se musí oslavit.

Slavíme. Dorazila i kolegyně K. Jedno pivo.... V půl jedné jsme si s K. objednáváme taxík.... Taxikář M. neuměl trefit z Vršovic do Strašnic, takže jsem uléhala až po jedné hodině. V duchu jsem si nadávala, jak jsem pitomá, ale stejně jsem byla ráda, že si to maturanti užili.

Středa 17. 5.

Navzdory pár hodinám spánku jsem se probudila čilá a svěží. Ale uvědomila jsem si, že dnes musím vyzkoušet 22 lidí. Program byl neskutečný, zkoušení od 7,35 do 10,00. Potom v jediné, hodinové pauze, rozdat vysvědčení svojí třídě a následuje zkoušení od 11,00 do 18,30 nonstop (ani minuta pauzy) a přebíhání mezi komisemi. Přemýšlela jsem, jak to budu dělat s jídlem, pitím a s čuráním. Bylo jasné, že ani na jedno z toho nebudu mít čas. V pauze jsem rozdala své třídě vysvědčení (třída uměleckých učňů, která právě skládá praktické závěrečné zkoušky), přebrala kytice a bonboniéry a neměla čas se ani dojmout, kdyby ten čas byl, určitě bych pár slz upustila. V posledních pár minutách jsem do sebe nasoukala dva chlebíčky a zákusek (občerstvení, které připravili maturanti) a šla vstříc sedmi hodinám maturitního maratonu.

Po dvou hodinách mě rozbolela hlava, záda a nohy, začalo mi být mdlo a už jsem nebyla schopná položit dotaz bez zadrhnutí. Navíc jsem se dozvěděla taková moudra jako například, že gastronomicky odborný výraz jsou "kostičky", že současníkem Karla Čapka byl Michal Viewegh, který je dávno po smrti a Báječná léta pod psa se odehrávají za 2. světové války. A disident je něco jako voják. Asi legionář. Držím se, mobilizuji všechny své síly, ptám se, ale nevím na co, snažím se reagovat. Kolegyně K. mi nese Brufen, mám pár vteřin, abych si došla na záchod, oplachuju se, piju vodu z kohoutku a vracím se. Naštěstí student Z. Š. udělá ze svého zkoušení one man show. Celá komise slzí smíchy. Ráda bych vám nějaké jeho hlášky reprodukovala, ale byla jsem již zřejmě ve změněném stavu vědomí. Vím jen, že bylo hodně veselo. Naštěstí je konec. Soukám do sebe další dva šunkové chlebíček a věneček a rakvičku (jak příznačné!). Z 22 maturantů 6 neprošlo. Beru kytice, čokolády a odcházím domů. V půl osmé usínám jako nemluvně.

Pátek 19. 5.

Zkoušíme posledních pár maturantů, už to jde jako po másle.Úspěšnost je oproti minulým letům velmi vysoká. Mám z toho upřímnou radost. A Vesmírnou Odysseu si nikdo nevylosoval, hned si ji v knihovně půjčuji. Horší je, že díky celotýdenní stravě ve formě zákusků a chlebíčků mám nejméně o 5 kg více. I takovou oběť přináším pro školu a maturanty. Vzhůru na dietu! Ale doma mám tolik čokolád od těch svých studentů. A ty nervy si musím něčím spravit...

Autor: Lucie Tykalová | středa 31.5.2017 13:30 | karma článku: 32.79 | přečteno: 2986x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Tragikomický Svět podle Daliborka

Dnes jsem navštívila filmové představení Svět podle Daliborka režiséra Víta Klusáka. S vytřeštěnýma očima jsem koukala na absurdity, které se na plátně odehrávaly, a nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet.

11.7.2017 v 21:50 | Karma článku: 29.38 | Přečteno: 2908 | Diskuse

Lucie Tykalová

Z učitelského deníčku 4 aneb Konec školního roku

Konec školního roku patří k nejobtížnějším obdobím učitelské sezóny. Učitelé jsou unavení,studenti už se vidí na prázdninách, je čas různých zkoušek a uzavírání klasifikace. A já melu z posledního.

4.7.2017 v 22:50 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 1017 | Diskuse

Lucie Tykalová

Kazma versus Prostřeno

Na Facebooku několik mých přátel sdílelo odkaz na Kazmovu One Man Show s názvem Odhalení největšího televizního skandálu v Česku. Dnes jsem toto video zhlédla a nestačila se divit.

18.5.2017 v 22:07 | Karma článku: 34.89 | Přečteno: 4608 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Dvořák

Brežněv v 68 roce už dávno věděl, že socialismus je nereformovatelný

Jakoby do dubu mluvil od zimy do srpna osmašedesátého roku Leonid Brežněv do Alexandra Dubčeka, když mu se soudružskou trpělivostí dával najevo nelibost s jeho kočírováním pražského jara na cestu kontrarevoluce

21.8.2017 v 22:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Šárka Bayerová

Zrazená královna (pokračování)

Byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších mocnářek - královny Viktorie. Říkali jí Ena a stala se taky královnou - ve Španělsku.

21.8.2017 v 21:37 | Karma článku: 8.99 | Přečteno: 125 | Diskuse

Vlastík Fürst

Teror na denním pořádku

„Vlastně se nic neděje“, takový dojem můžeme mít ze zpráv médií i z výroků některých zdejších blogerů. Jeden diskutér napsal: „Na silnicích každý rok zemře daleko víc lidí, než kolik zabijí teroristi, tak s tím pořád nestrašte!“

21.8.2017 v 20:35 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 463 | Diskuse

David Wiltsch

Bylo lépe než je dnes a EU je diktaturou nepamatovanou? Lidé zapomínají nebo jen blouzní?

Kupodivu se stále najdou lidé, kteří naše současné postavení vůči spojencům vnímají hůře, nežli naše postavení vůči Moskvě v druhé polovině minulého století. Smutné a tragické, jak rychle člověk zapomíná.

21.8.2017 v 20:02 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 500 | Diskuse

Tomáš Gayer

Co říkáte, to by byl paradox...

Erdogan vyzval Turky žijící v Německu, aby nevolili nepřátele Turecka, jmenovitě Merkelovou, Schultze a Zelené....

21.8.2017 v 19:25 | Karma článku: 17.93 | Přečteno: 390 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 9862

Středoškolská učitelka, maminka, kuchařka, vášnivá čtenářka, filmová fanynka.

Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na: https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.