Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z učitelského deníčku 1

3. 05. 2017 21:52:18
Jako učitelka na střední škole zažívám spousty vtipných, někdy spíše tragikomických situací, které průběžně zapisuji. Dnes přináším první nahlédnutí do mého učitelského deníčku. Možná to tak nevypadá, ale já svou práci miluji :)

Čtvrtek 27. 4.

Vstávám, je 6,53. Ospale koukám na mobil a zjišťuji, co je za den. Učím od 7,30. Zběsile se umývám, češu, běžím na metro. Když jsem v metru, uvědomuji si, že neučím ve strašnické budově, ale v té hrdlořezské, obracím směr a dobíhám autobus. Po cestě se snažím trochu se přišmrncnout, autobus brzdí, šťouchnu se řasenkou do oka, dobře mi tak.

Přemítám, co mě čeká, osm hodin v kuse, samá čeština. Ten nejnáročnější den vůbec. Stíhám, V 7,27 přibíhám do budovy. Zjišťuji, že nemám klíče. To bude den. Kafe! Rychle ho vařím a přemýšlím, jak vydržím až do tří bez jídla. Zvoní. Čekají mě čtyři hodiny v 1NSB (nástavba), přijdu do třídy, vypadá to, že všichni spí. Mají dneska psát písemku ze středověké literatury. Snažím se to s nimi opakovat, přičemž student P. V. mě začne velmi sugestivním způsobem přesvědčovat, abychom písemku odložili.Jsem rozhodnutá nepovolit. Sleduji, jestli mu někdo ze spolužáků pomůže, ale vypadá to bledě. O. Z. má sluchátka a vůbec neví, co se děje okolo, K. M. se rozhodně ještě neprobral, ten je na tom hůř než já. D. B. kouká do mobilu. Opakujeme středověk, vnímají mě jenom dvě dívky, snaží se spolupracovat. P. V. stupňuje svůj nátlak, mám to přesunout? Už jsem nalomená. Ne. Zopakujeme středověké rytířské eposy. P. V. slibuje, že když budeme mít odloženou písemku, nikdo nedostane horší známku než dvojku (průměr z literární písemky v této třídě je okolo 4,0), upřímně se zasměju. Nic nebude, panáčku. Dopíjím kafe. Mám hlad, zvoní.

Jdu do sborovny, hledám jídlo. Nacházím jednu ovesnou sušenku. Jsem šťastná. Po pěti minutách se vracím do třídy s druhým hrnkem kafe. P. V. stále lobbuje, fascinuje mě, že mu nikdo nepomáhá a začíná mi ho být líto. Ale neodložím to. D. B. stále kouká do mobilu. Po chvíli vidím, že P. V. ze sebe vydává opravdu přesvědčivý rétorický výkon. Dojímá mě jeho snaha zachránit celou třídu před pohromou. Podléhám. Obchodujeme, nabídla jsem, že místo písemky z literatury budou psát sloh. Třída souhlasí. Já vyzdvihuji výkon P. V., štve mě laxní přístup jeho spolužáků. Zadávám témata na sloh. Třída začíná psát. Žák D. B. pokládá mobil a ptá se, jestli už píšeme tu literaturu. Mám chuť ho zabít. Ale směju se. Co jiného mi také zbývá. Třída píše zbylé dvě hodiny sloh.

Pátou hodinu se přesouvám do třídy 1NSA (taktéž nástavba), píšou dvě písemky, naskloňování podstatných a přídavných jmen. Nikdo neprotestuje. Pomyslím si, jak jsou skvělí. Tady se pracuje úplně jinak než v sousední třídě. Jsem spokojená. Je ticho, píší, krabatí čela, přemýšlejí. Je na ně moc hezký pohled. Mám to ráda. Po chvíli se začne student M. V. smát a komentovat úlohy z písemky. Jdu k němu, pokládám ukazováček na pusu, aby se utišil. M. V. mě obviňuje, že jsem na něj zasedlá a neustále ho sleduji. V třídě to začne šumět, klid je tatam. Pankáč K. H, se začne rozčilovat, že takhle blbě jako v písemce se nemůže normálně mluvit. Některé tvary prý slyší poprvé v životě (myš a směs v 7. pádě množného čísla). Nepřekvapuje mě to. Zvoní.

Je poledne. Máme padesátiminutovou pauzu na oběd. Sotva se domotám do sborovny, už je mi trochu mdlo z hladu. Vydávám se do Lidlu, když mě vidí kolega, nabízí mi, že mě tam sveze autem (Lidl je asi 200 m od školy), ale přijímám, veze mě i zpátky. Ohřívám si lasagne a vařím třetí kafe. Během toho, co je jím, přijdou tři studenti s nejrůznějšími prosbami. Vyhovuji jim. Lasagne stydnou, ale stihnu je do sebe natlačit, je mi lépe. Učím ještě tři hodiny, celou dobu vykládám středověkou literaturu. Ke konci nemůžu ani mluvit. V půl čtvrté odcházím ze školy, nesu si 50 písemek na opravování.

Pátek 28. 4.

Vstávám v 6,00 a říkám si, že přesně za 2 měsíce budu mít další narozeniny. Rozčílí mě to. Učím od 7,30. Měla jsem mít dvě volné hodiny, ale supluji, takže učím zase šňůru, tentokrát sedmi hodin v kuse. Přijdu včas do školy, asi v 7,10. Vařím kafe a jsem spokojená, že se v klidu připravím na hodinu. Kecám s kolegyní, smějeme se. Přijde druhá, kecáme, smějeme se ještě víc.

Zvoní na hodinu, nemám připraveného nic. Odcházím do hodiny s puntíkatým hrnečkem, ve kterém mám kafe (po ránu naprosto nezbytná věc), čekají mě dvě hodiny v 1UZD (maturitní obor), milí malí prváčci, jsou fajn, vykládám Bibli,píšou si, sledujou, dvouhodinovka za odměnu. Následují tři hodiny v mojí kmenové třídě 3UOA (umělečtí učni). Před hodinou přichází O. R. pro věci. Je to moje sluníčko, přijde, zeptá se , jak se mám, nabídne mi pomoc s věcmi, není to šprt, je prostě opravdu tak hodný a ochotný. Zlepšuje mi to náladu.Přicházím do třídy, asi pět studentů mi říká, že mi to sluší (nejprve jsem potěšena, ale potom si uvědomuju, že píší písemku a vrátím se do reality). Opakujeme májovce, ruchovce, lumírovce. Poté rozdávám písemku, píšu datum na tabuli. Žáci vyplňují hlavičku (jméno a datum). Sedm se jich postupně zeptá, kolikátého je. Všem odpovím. Dávám oči v sloup. Vždy když se zeptá další, někdo odpoví: "Teď to říkala, debile." Zpět dostanu tři nepodepsané písemky. Po písemce pokračujeme s literaturou, necháme si prostor i na třídnické záležitosti, nikdo nemá omluvný list s omluvenkami. Sděluji plán závěrečných zkoušek, které mou třídu čekají. Když to vše třídě sdělím, pět se jich zeptá, jak to bude se závěrečkami. "Teď to říkala, debile!" komentuje V. H. každý tento dotaz. V duchu s ním vyslovuji souhlas. Sám mě ovšem brzy naštve, když jde během tří vyučovacích hodin asi desetkrát na záchod. Mně samotné se chce neskutečně čurat, ale já to přece vydržím.... Přesto se mé rozhořčení stupňuje. Zvoní.

Konečně oběd. U oběda se těším na chvíli klidu, ovšem hned u jídelny je klavír, na který vždy u oběda hraje nějaký neumětel. Když slyším podesáté "ovčáci čtveráci" a ještě blbě, zvedá se mi žaludek a prchám do kabinetu. Plánuju, že si na pět minut sednu a budu se koukat z okna na lípu, která mi zasťiňuje veškerý výhled, někdy mám štěstí a vidím tam i veverku nebo datla. Ale drbeme s kolegyní studenty. Nešetříme je. Smějeme se, dělá mi to dobře. Vařím si kafe.

Nesu svůj puntíkatý hrneček do 2UOA (taktéž umělečtí učni), kde mě čeká závěrečná dvouhodinovka tohoto týdne. Třešinka na dortu. Tato třída mi bere nejvíc energie ze všech. 21 chlapců. Negativních chlapců, podle kterých je všechno na světě špatně. Nejdeme do kina. Je to špatně. Jdeme do kina, je to špatně, protože jsme vybrali úplně debilní film (Anthropoid). Nechodíme nikam. Je to špatně. Jdeme do divadla. Je to špatně (úplně dementní představení, sice musím částečně souhlasit, ale být jimi, byla bych ráda, kdybych zažila něco nového a nemusela se učit).

A. F. mi vyčítá, že jsem mluvila s jeho matkou na třídních schůzkách. Bráním se, že jsem řekla jenom čistou pravdu. A. F. kritizuje, že jsem byla příliš otevřená. Vše je míněno v žertu, ale diskuse začíná být únavná. Učíme se podmět a přísudek (taky špatně), po 30 minutách, kdy se marně snažím vysvětlit přísudek jmenný se sponou , třída přestává vnímat a ptá se k čemu jsou takové nesmysly dobré. Podmět je špatně. Přísudek je ještě horší. Celá čeština je špatně. A literatura je úplně nejvíc špatně. Jsem naštvaná, pronáším plamennou řeč o jejich negativismu. "Za to může M. M., to je největší negativista ze všech," říká J. S. "Ty drž hubu, hlavoune, ty sám máš největší pindy," oponuje spolužák. "Já, že mám pindy? Podívejte se na to, támhleten je na mobilu, támhleten si čte Metro, tamti spí." Rozhlížím se po třídě. Je to hrozný pohled. Začínám další plamennou, výchovnou řeč o tom, jak se nemá žalovat, načež se začne hádat každý s každým. Koukám na hodinky, naštěstí zvoní. Zcela vyčerpaná se potácím ze třídy a v duchu se utěšuju, že za ty tři volné dny, které nás čekají, se snad vzpamatuju.

Sobota 29. 4.

Probouzím se kolem deváté. Jdu opravovat nahromaděné písemky. Vařím si k tomu kafe, koukám na ty májovce, ruchovce a lumírovce. Dozvídám se, že májovci vydali amarach Máj a že Jan Neruda byl básník, kritik, prozaik a sukničkář. Směju se. otevírám si cider. Pokračuji v opravování, dozvídám se, že k májovcům patřil známý spisovatel Jakub Erbest, úsměv mi tuhne na rtech, lituju,že nekouřím. Mám intenzivní chuť na cigaretu. Otevírám druhý cider. Ruchovec Svatosládek (zřejmě Josef Václav Sládek) mě ale chuti na cigaretu zbaví. Začínám toužit po kokainu. Lituju, že nefetuju. Nechám literatury a jdu na sloh. Dozvídám se, že životním snem mého studenta H. M. je postavit se na vlastní nohu (pouze na jednu). Otevírám třetí cider. Toužím po lobotomii. Odcházím na pivo.

A v květnu mě čekají maturity....

Autor: Lucie Tykalová | středa 3.5.2017 21:52 | karma článku: 31.70 | přečteno: 2086x

Další články blogera

Lucie Tykalová

Z učitelského deníčku 3

Ústní část maturit, období, kdy je na každé střední škole všechno vzhůru nohama. Čas nervozity, rozechvění, vrchol, ke kterému směřuje snažení studentů i učitelů. Je to tady.

31.5.2017 v 13:30 | Karma článku: 32.11 | Přečteno: 2844 | Diskuse

Lucie Tykalová

Kazma versus Prostřeno

Na Facebooku několik mých přátel sdílelo odkaz na Kazmovu One Man Show s názvem Odhalení největšího televizního skandálu v Česku. Dnes jsem toto video zhlédla a nestačila se divit.

18.5.2017 v 22:07 | Karma článku: 34.43 | Přečteno: 4403 | Diskuse

Lucie Tykalová

Jak to chodí na internetových seznamkách aneb Proč se bojíme říkat pravdu?

Na internetových seznamkách se pohybuji zhruba rok. Seznámit se tam s někým normálním, či tam dokonce najít vztah je téměř nemožné, ovšem z psychologického a sociologického hlediska jde o velmi zajímavý fenomén.

11.5.2017 v 22:15 | Karma článku: 32.47 | Přečteno: 3178 | Diskuse

Lucie Tykalová

Z učitelského deníčku 2

Květen. Měsíc lásky, krásy, květů, alergií. A maturit. Na všech středních školách nastává šrumec. O písemných maturitách bude řeč ve druhém díle mého deníčku.

9.5.2017 v 23:22 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 1182 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Pavel Skramlík

Hodina od Prahy a kafkovské téma

Netušil jsem, jak snadno a zdařile může člověk udělat dobrý krok k velké a pozitivní životní změně. Po 48 letech života v Praze jsem se přestěhoval do jednoho nevelkého/nemalého města na severu Čech. Donutilo mne to přemýšlet.

26.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 134 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 221 | Diskuse

Veronika Fojtíková

Postup vpřed

Ano, chci psát. Ano, mé články se čtou. Ano, umím být i vtipná. Ano, mám snahu postupovat vpřed. Chci na sobě pracovat a chci postupovat dál.

26.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Katarína Lorenčíková

Voila!!!

Občas pozorujem svet okolo mňa menej.. občas viac.. obcas nechápem, ako sa to všetko synchronizuje.. toto je príbeh o Veronike a o mojej ceste...

25.6.2017 v 22:14 | Karma článku: 4.24 | Přečteno: 106 | Diskuse

Pavlína Dvořáková

Polednice vs. klekánice

Koho jako malého strašili rodiče, že si pro něj přijde klekánice, když bude zlobit? Na koho raději dospělí stejně jako Erben posílali polednici? A které z těchto dvou stvoření je vlastně větším postrachem?

25.6.2017 v 17:49 | Karma článku: 8.61 | Přečteno: 235 | Diskuse
Počet článků 15 Celková karma 30.51 Průměrná čtenost 10866

Jsem středoškolská učitelka, máma prvňáčka Aničky. Mým světem je škola, domácnost, škola, domácnost, ale mám ráda také knížky, filmy, vaření a jízdu na koloběžce.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.