Ta už není mladá, je jí nejmíň třicet!
Větu z titulku tohoto článku jsem zaslechla ve škole na chodbě, kde se o mně bavili dva studenti. Nejdřív jsem byla šokovaná tím, že třicetiletý člověk už podle nich nepatří k mladým lidem, ale potom jsem se samolibě zaradovala, že padla číslovka 30 a ne třeba 35 (ve skutečnosti je mi 34 a tři čtvrtě).
Vždycky jsem vypadala starší. Asi to bude tím, že mám velká prsa a pár kilo navíc (to kecám, jsem prostě tlustá). Vzpomínám si, že asi ve 13 jsem byla s mým, o pět let mladším bratrem, u doktorky, a ta si myslela, že jsem jeho matka! Tenkrát jsem si říkala, že je asi slepá nebo aspoň blbá, to přece nemůže myslet vážně! Ale postupem času podobných situací přibývalo, tak jsem se s tím tak nějak smířila. Kontrastem mi byli moji sourozenci, kteří zase dodnes vypadají extrémně mladě (a jsou oba hubení), po bratrovi kolikrát chtějí v hospodě občanku, přitom je mu už skoro třicet. A po mně jí nikdy nikdo nechtěl (kdybych si v deseti kupovala basu piv a kartón cigaret, prodavače by zaručeně nenapadlo mě legitimovat).
Okolo dvacítky jsem to přestala řešit, prostě jsem byla mladá, cítila se mladě a bylo mi fuk, co si kdo myslí. Zlom nastal, až když jsem začala učit. Ze začátku to taky ještě šlo, studenti byli jen o pár let starší a já byla "ta mladá úča". U tohoto povolání je ale dost blbý to, že mně pořád roky přibývají a studenti jsou naopak mladší a mladší. Učím hlavně kluky ve věku 15-20 let. Takže ti nejmladší jsou ročníky 2000 (!) a když to zprůměrujeme, tak jsem dvakrát tak starší než oni. Jasně, žádná katastrofa, není mi šedesát a jistě si budu za pár let říkat, jak jsem byla pitomá a naivní, když jsem řešila nějakou pětatřicítku. Jenomže studenti umí pěkně potrápit... Vždy, když přijdu do nové třídy a máme takovou tu úvodní povídací hodinu, tak ta otázka vždycky padne: "A kolik vám je, paní učitelko?" Nevím, proč je to tak zajímá. Pro ně asi mladý učitel rovná se dobrý učitel (což je samozřejmě blbost, ale vysvětlujte jim to). A já si vždycky znovu naběhnu tím, že je nechám hádat, což už ale dělat nebudu, protože mi jednou jeden hádal 40 a druhý se zase ptal, jestli už jsem babička. A co teprve když jim řeknu, že za mých gymnaziálních let ještě nebyl dostupný internet a neměli jsme mobily, to si mě potom rovnou zařadí někam do kolonky "matka, fotr, babička, děda" tedy "starý, marný, nepoužitelný, nechápající."
Ale nejsou to jednom studenti, kteří mě nutí přemýšlet o mém věku. Ještě reálnější a krutější je pohled do zrcadla.Takové ty řeči, že v naší tváři se zrcadlí náš prožitý život, mě vytáčejí. Podle vrásek jsem už musela prožít dějiny nejmíň od husitských válek.Když si prohlížím svůj obličej, musím konstatovat:
- Bez barvy na vlasy už to nikdy nepůjde.
- Akné evidentně není záležitostí pubertálního věku.
- Oči mám sice velké, ale větší už začínají být kruhy pod nimi.
- Pořád jsem to já, ale nějaká divná.
- Už to bude jenom horší.
Když se ráno líčím, tak si vždycky řeknu, že to nebudu přehánět, že stačí jenom řasenka (mám světlé řasy, takže ta je pro mě opravdu nutností). Jenže pak spatřím beďary na bradě (omlouvám se za to slovo, ale synonyma jako akné nebo pupínky absolutně neilustrují skutečnost!) a musím je zamaskovat, jenže to si pak připadám zase nějak moc bíle, tak ještě přidám tvářenku... A je štěstí, že si neumím namalovat takové ty krásné linky na horním víčku, které se mi tak líbí na ostatních (většinou mladých holkách) nebo stíny, protože to už by na mě přírodního nebylo vůbec nic. A k smrti mě vytáčí takové ty červené ťuplíky na kůži, kterých mají moji rodiče na těle asi milion a já jsem se jim vždycky kvůli tomu smála. A teď už mám dva, jeden z nich zrovna v dekoltu... A takhle bych mohla pokračovat ještě dlouho, ale nechci sama sebe ještě víc vyděsit.
Nemám ráda, když lidé příliš řeší a prožívají věci přirozené a samozřejmé, a proto jsem sama ze sebe překvapená, jak moc mě tyhle příznaky stárnutí děsí a jak to prožívám. Dříve jsem byla přesvědčená, že stárnutí budu brát s nadhledem a humorem a opravdu se o to snažím. Jde to ale čím dál víc ztuha. A je jasný, že bude ještě hůř. Stárnutí je prostě prevít. Ale jedna věc je jistá. Jsem to pořád já!!!!
Lucie Tučková
Mám staré vaječníky i dělohu aneb Ano, skloubit mateřství a práci je peklo!
Reaguji na proslov z předávání Českých lvů, který pronesla oceněná režisérka Daria Kascheeva, jehož smyslem bylo poukázat na konflikt sociálních rolí matky a tvůrkyně. Jako matka musím říct, že její obavy jsou opodstatněné.
Lucie Tučková
Největší problém českého školství? Přezouvání!
Už na začátku 80. let vznikl film Bota jménem Melichar, jehož jedním z témat je školní přezouvání. Mysleli jste si, že jde o nadsázku? Bohužel vás vyvedu z omylu. Přezouvání se ve školách řeší i čtyřicet let poté pořád stejně.
Lucie Tučková
Pane Lacino, nemám dům se zahradou, chci jenom kvalitní vzdělání pro své děti!
Jsem máma dvou dětí, z nichž jedno půjde v září do školky a druhé příští rok čekají přijímačky na střední školu. Jaký stres to s sebou přináší, asi nemusím zmiňovat. Když slyším komentáře politiků, otevírá se mi kudla v kapse.
Lucie Tučková
Nejkrásnější dárek k MDŽ? Konec Zemana na Hradě!
Jsem ráda, že deset let prezidentování Miloše Zemana je u konce, protože končí deset let lží, vulgarit a nenávisti, které jsme museli snášet od člověka, který měl proti těmto ošklivostem bojovat.
Lucie Tučková
Nemáš chlapy provokovat aneb Můžeš si za to sama!
Včera jsem zde publikovala článek o tom, že muži posílají ženám fotky penisů: http://lucietykalova.blog.idnes.cz/c/798458/panska-prirozeni-v-poste-aneb-podivna-muzska-seznamovaci-strategie.html a reakce na něj mi vyrazily dech.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Omezí dávky i povolení. Litva a Polsko pomohou Kyjevu s vracením branců
Litva hodlá pomáhat ukrajinským úřadům s navracením ukrajinských mužů v branném věku. Ve čtvrtek to...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 62
- Celková karma 26,45
- Průměrná čtenost 8597x
Postřehy z mé učitelské praxe můžete najít na:
https://open.spotify.com/show/4OctaK4a1JD7eT2hTJx5CJ?si=0a9ecd2fe2ff48fe
https://www.facebook.com/Ucitelsky.denicek/
https://www.facebook.com/lucie.tykalova
http://instagram.com/lucka_tykalka